Za objevitele vídeňského řízku je považován Maršál Radecký.

Kdo a kdy jako první rozklepal plátek libového masa, aby jej lehce osolený protáhl moukou, rozšlehaným vejcem, obalil v jemné strouhance a horkém oleji na pánvi z obou stran osmažil? Vynalezen byl údajně již ve starověkém Řecku.

Podle jedné z legend má svůj prapůvod ve středověkých jídlech, jímž položili základ bohatí byzantští obchodníci svým zvykem pojídat maso s tenkými plátky zlata. Když to samé, ale zkusili i benátští kupci, církev takové chování zakázala a označila je jako příliš dekadentní. „Ztrátu“ zlata bylo třeba nějak kompenzovat a na řadu přišla strouhanka.

Tak se zrodila ,, Picata Milanese“, milánská obdoba vídeňského řízku. Tam dle historických pramenů poprvé ochutnal tehdejší dobyvatel Milána, maršál vítězné rakouské armády Jan Josef Václav Radecký z Radče, naroz. 2. 11. 1766, báječný smažený řízek a zajímal se o recept. Předpis na nevídanou specialitu přivezl jako vzácný dárek Jeho Veličenstvu Františku Josefovi I. Císaři tento řízek tak mimořádně zachutnal, že se brzy poté stal už pod názvem řízek „vídeňský“ vlastnictvím celého rakouského národa.

Ani ve Vídni řízek neustrnul.

Postupem doby řízek zaznamenal různé proměny. Původní obalovaný telecí kotlet se přeměnil v tenký plátek telecího masa. V té době ve Vídni pracovalo v tehdejších panských domech mnoho českých kuchařek, tak není nepravděpodobné, že se na řízku podepsaly opravdu velkou měrou. Podle možností se začal smažit kromě telecího plátku též plátek vepřový a jak je nám dnes známo, trojobalem ze protáhnout kdeco

Řízek je prostě hit.

Obyčejný trojobal z mouky, vajec, strouhanky dobyl svět.

Může se zdát, že udělat dobrý řízek není žádná věda. Jistě není, zásada je jen jedna  :

KVALITNÍ SUROVINY A KVALITNÍ PRÁCE KUCHAŘE.